HISTORIE RODUCOLLOREDO MANSFELD
COLLOREDO - WALLSEE
První zmínky o rodu pocházejí z 11. století, kdy byl rod velmi rozvětvený. Existují zmínky např. o hrabatech z Prodolone, kteří vymřeli, dále o hrabatech z Melsu a z Colloreda, kteří přijali přídomek Colloredové z Wallsee (častý je i tvar z Waldsee).
Do Čech přišli v 17. století Rudolf s Jeronýmem a získali zde majetek i postavení mezi českou šlechtou. Jeroným bojoval po boku Valdštejnů v bitvě u Lützenu a po smrti generalissima Valdštejna ztratil Slezsko, za což byl potrestán, později však byl omilostněn. Umírá při další prohrané bitvě přímo ve válečné vřavě roku 1638.
Velkopřevor maltézského řádu a zemský velitel císařského vojska v Čechách, Rudolf Colloredo (1585–1657), v roce 1648 ubránil Prahu před Švédy a po válce zde zůstal natrvalo.
V roce 1763 povýšil císař František I. Štěpán do říšského hraběcího stavu Rudolfa Josefa, který působil v císařské ministerské radě. Vrchní velitel benátského vojska, Jan Colloredo, bojoval ve třicetileté válce, padl na Krétě při bojích s Turky roku 1649.
COLLOREDO - MANSFELDOVÉ
Antonín Theodor se roku 1760 stal maršálem a v letech 1777–1811 prvním olomouckým arcibiskupem. František de Paula Gundaccar (1731–1807) si vzal Marii Izabelu, hraběnku Mansfeldovou, díky níž získal mimo jiné panství Dobříš, Obořiště a později ještě zdědil Nepomuk a Zelenou Horu. On i jeho potomci užívali jména Colloredo-Mansfeld.
Další příslušníci rodu převážně působili v armádě či ve státních službách. Jeroným Mansfeld (1842–1881) byl například rakousko-uherským politikem a předlitavským ministrem zemědělství.
Část rodiny se po roce 1918 vystěhovala do USA a Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld (1910–1944) se roku 1941 přihlásil jako dobrovolník do britské armády a roku 1944 padl jako stíhač RAF.
V září 1939 se Jeroným Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) připojil k Národnostnímu prohlášení české šlechty, stejně jako jeho synové Josef (1910–1990), Jeroným (1912–1998) a Weikhard (1914–1946, ten se zúčastnil už první deklarace 17. září 1938). V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za „nepřátele říše“ a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší. Rodový majetek v Rakousku byl Colloredo-Mannsfeldům navrácen již v roce 1948, zatímco v České republice teprve po roce 1990, kdy v rámci restitucí získala rodina zpět část svého někdejšího majetku (zámky v Dobříši a ve Zbirohu a přibližně 20 000 ha lesů a rybníků), který jim byl již podruhé vyvlastněn při vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce.
DOBŘÍŠ
Dobříšské pozemky byly vydány stejným dílem Jeromovi a jeho sestřenici Kristině, dceři Josefa Colloredo-Mansfelda († 1990) v roce 2006. V dobříšském zámku dnes sídlí dvě muzea a hotel s restaurací.
OPOČNO
Kristina Colloredo-Mansfeldová podala v roce 2007 žádost o navrácení sbírky umění z renesančního zámku Opočno ve východních Čechách. Soudním rozhodnutím z října 2007 byl požadavek krajským soudem v Hradci Králové zamítnut. Kristině se podařilo dosáhnout navrácení pozemků někdejšího panství v Opočně, nicméně zámek, který si podle prvního rozsudku směla převzít, byla nucena vrátit státu po rozruchu, který způsobil nález Ústavního soudu. Žádost o vydání zámku Opočno a také o podstatnou část zámeckého vybavení tak dodnes zůstává nevyřešená. Řízení však bylo v odvolání obnoveno, a Colloredo-Mansfeldové se chtějí obrátit na Nejvyšší soud České republiky. Mezi předměty ve sbírkách, jejichž hodnota se odhaduje na více než miliardu korun, patří například umělecky cenný kočár, sbírka obrazů a několik tisíc předmětů jako historické zbraně a nádobí.
Pravopis Mannsfeld a Mansfeld
Rodina knížat a hrabat Mansfeldů, případně rodu Mansfeld-Fondi se původně psala s jedním n. U příležitosti sňatku Františka Gundakara Colloreda s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, byla v roce 1789 vyhotovena listina o sjednocení jména Colloredo-Mannsfeld, v níž bylo jméno Mansfeld chybně uvedeno se dvěma n. Přestože se jednalo o zjevnou chybu, od té doby je jediná oficiální a správná verze Mannsfeld. Existuje ovšem jedna výjimka. Josef III. (1910–1990) se s ohledem na historickou pravdu začal psát s jedním n a tak to také zanesl v emigraci do svých dokumentů. Proto se také jeho dcera Kristina, která se po rozvodu vrátila k dívčímu příjmení, píše Colloredo-Mansfeldová s jedním n. Kromě ní a jejích potomků se všichni členové rodu píší Colloredo-Mannsfeld.
