Historie obory

 Obora Aglaia byla původně součástí Velké obory Královská Stolice. V roce 1853 bylo vypuštěno prvních sedm jelenců běloocasých, kteří pocházeli z Ameriky, ke kterým přibylo v dalších letech 22 kusů ze zámoří a 7 jelenců z obory Opočno. Nejprve byl jelenec cho¬ván v zoo parku u zámku s ostatní exotickou zvěří, později se v jeho chovu pokra¬čovalo v oboře Královská stolice a v aklimatizační obůrce v Brazdech, od¬kud byl vypuštěn do volnosti. Problémy s reprodukcí jelenců a nákazovou situací působenou zavlečenou motolicí obrovskou přiměly tehdejší management státních lesů a výzkumného ústavu k obnovení obory Aglaia, kam by se jelenci z volnosti umístili, zbavili parazitů a vytvořili základnu pro rozvoj populací jelence v českých zemích.
V roce 1977 se zača¬lo se stavbou obory, která byla dokončena a uzavře¬na o tři roky později. Po uzavření oplocení bylo v oboře přibližně 40 jelenců běloocasých a několik kusů jelení, daňčí, mufloní a černé zvěře. Početní stavy jelenců měly zpočátku stoupající tendenci i za přítomnosti jiných druhů zvě¬ře, které personál intenzivně lovil. V průběhu dalších deseti let přibylo 138 ks jelence, v roce 1988 populace čítala dokonce 301 kusů. Reprodukce daňčí, jelení zvěře, a zvláště divokých prasat však byla výrazně dynamičtější, a tak se koncem devadesátých let 20. století dalo předvídat, že chov jelence v oboře není perspektivní. V roce 2003 bylo nasčítáno již pouze 55 kusů, při předání obory Kristině Colloredo – Mansfeldove, v roce 2006 dokonce jen 8 kusů.
Obora leží v rozmezí nadmořských výšek 350 – 500 m n. m. Má výměru 515 ha, z čehož připadá 35 ha na pastviny a políčka pro zvěř, zbytek tvoří les. Druhová skladba lesních porostů s vysokým podílem listnatých dřevin, zejména plodících dubů a buků, garantuje dobrou úživnost životního prostředí.

Chovatelské priority obory

 Obora je zatížena značnou nelegální návštěvností od jara do podzimních měsíců. Do obory přes plot vstupují turisté, houbaři, hledači shozů, kteří se neřídí pokyny uživatele obory. Problémem obory bylo i pytláctví. Původní poslání obory bylo zajistit reprodukci jelence běloocasého, ale záměr nebyl naplněn, protože se v oboře s jelencem chovaly další 4 druhy spárkaté zvěře. To pro teritoriálního kopytníka bylo limitujícím faktorem. Reprodukce byla zatížena i vysokou mortalitou a v konečném důsledku chov jelence běloocasého zanikl. Obora je v současnosti pronajatá soukromému subjektu.